🏺 Dějiny Kypru

Představ si ostrov, po kterém je pojmenovaný jeden kovový prvek, kde se podle Hésioda z mořské pěny zrodila bohyně lásky, kde anglický král uspořádal svatbu jen proto, že mu tam ztroskotala loď s nevěstou — a kde přes hlavní město dodnes vede hranice, kterou hlídají vojáci OSN.

Vítej na Kypru. Tohle je příběh třetího největšího ostrova Středomoří, který je tak nešťastně umístěný, že o něj stálo úplně každé impérium, které kdy v okolí existovalo.

Kapitola 1: Kočka, studna a ostrov, po kterém se jmenuje měď

Lidé na Kypru žijí přinejmenším deset tisíc let. Vesnice Choirokoitia z osmého tisíciletí před naším letopočtem měla kruhové kamenné domy a je dnes na seznamu UNESCO.

Z jednoho hrobu ze Shillourokambos pochází nález, kvůli kterému se přepisovaly učebnice: kostra člověka a vedle ní pečlivě uložená kostra kočky, stará devět a půl tisíce let. Do té doby se za nejstarší doklad domestikace kočky považoval Egypt o čtyři tisíce let mladší. Na Kypru navíc kočky nežily divoce — někdo si ji tam musel přivézt lodí.

Skutečné bohatství přišlo v době bronzové. Kypr měl měď, a to v takovém množství, že se jí vyváželo do celého Středomoří. Latinské *cuprum*, z něhož je německé Kupfer i anglické copper, pochází od jména ostrova: *aes cyprium*, „kov z Kypru". Ostrov je tedy jedno z mála míst na světě, po kterém se jmenuje chemický prvek.

Kolem roku 1200 př. n. l. sem připluli Řekové, kteří se vraceli od Tróje, založili královská města a přinesli řečtinu, kterou se tu mluví dodnes.

Kapitola 2: Afrodita, kámen a svatyně, kam chodila půlka Středomoří

Podle Hésioda se z mořské pěny u kyperského pobřeží zrodila Afrodita, bohyně lásky a krásy. Řekové jí říkali Kypris, tedy Kyperská, a místo jejího zrození se ukazuje dodnes: skalní útvar Petra tou Romiou u silnice mezi Pafosem a Limassolem.

Její hlavní svatyně stála v Palaipafu a byla to jedna z nejvýznamnějších poutních svatyní starověkého světa — chodilo se sem z celého Řecka i Říma. Zvláštní na ní je, co v ní stálo: žádná socha bohyně, ale černý kuželovitý kámen. Uctívala se v podobě, kterou by dnes nikdo za bohyni krásy nepovažoval. Ten kámen je dodnes k vidění v muzeu u vykopávek.

Ostrov postupně střídal pány: Asyřané, Egypťané, Peršané. V roce 333 př. n. l. přišel Alexandr Veliký, po něm ptolemaiovský Egypt, a v roce 58 př. n. l. Řím. Za Římanů byl hlavním městem Pafos a vznikly tam mozaikové podlahy, kvůli kterým se tam jezdí dodnes.

Roku 45 našeho letopočtu přistáli na ostrově apoštol Pavel a Barnabáš, který byl Kypřan. Kypr se tak stal první zemí na světě, které vládl křesťanský místodržící. Pověst tvrdí, že Pavla v Pafosu předtím pro jistotu zbičovali u sloupu, který se tam ukazuje.

Kapitola 3: Byzanc, království a král, který se tu oženil kvůli bouři

Po rozdělení říše připadl Kypr Byzanci a zůstal jí skoro devět set let. Z té doby pochází většina klášterů v horách Troodos — a taky zvláštní stavební typ: horské kostelíky mají nad sebou postavenou druhou, obrovskou sedlovou střechu, která vypadá jako stodola. Chránila je před sněhem, a proto se pod ní zachovaly fresky, jaké jinde ve Středomoří nepřežily. Deset takových kostelů je na seznamu UNESCO.

V roce 1191 táhl na třetí křížovou výpravu anglický král Richard Lví srdce. U kyperského pobřeží mu téměř ztroskotala loď, na které pluly jeho snoubenka Berengaria a jeho sestra. Místní vládce s nimi zacházel špatně, Richard se rozzuřil, vylodil se a ostrov během několika týdnů dobyl. Pak si v Limassolu uspořádal svatbu — Berengaria je jediná anglická královna, která pravděpodobně nikdy nevkročila do Anglie.

Kypr Richard obratem prodal templářům, ti ho vrátili a skončil u francouzského rodu Lusignanů, kteří tu vládli tři sta let. Postavili gotické katedrály, které vypadají, jako by je někdo omylem odložil ve Středomoří — jsou to opravdové severofrancouzské stavby, jen ze žlutého kamene a v pětatřicetistupňovém vedru.

Po nich přišly Benátky, které ostrov opevnily. Kolem Nikósie postavily hvězdicovou pevnost s jedenácti bastiony, jedno z nejmodernějších opevnění své doby. Postavily ji za tři roky a v roce 1570 ji ztratily.

Kapitola 4: Tři sta let pod Osmany

V roce 1570 dobyli ostrov Osmané. Nikósie padla po sedmi týdnech, Famagusta se bránila deset měsíců proti mnohonásobné přesile a její obránce Marcantonio Bragadin po kapitulaci nechal turecký velitel zaživa stáhnout z kůže — příběh, který se v Benátkách vypráví dodnes a kvůli kterému má Bragadin v jednom benátském kostele náhrobek s tou kůží.

Osmané vládli tři sta let. Změnili katedrály na mešity — proto má gotická katedrála ve Famagustě i ta v Nikósii dodnes vedle sebe štíhlý minaret, což je pohled, jaký jinde neuvidíš. Přivedli na ostrov turecké osadníky a tím položili základ dvojího obyvatelstva, které tu žije dodnes.

Zrušili také latinskou církev a obnovili pravoslavného arcibiskupa, kterého navíc udělali politickým představitelem křesťanů. To rozhodnutí bude mít následky ještě v dvacátém století.

V roce 1878 Osmané ostrov pronajali Británii výměnou za podporu proti Rusku. Britové ho v roce 1914 anektovali a v roce 1925 z něj udělali korunní kolonii.

Kapitola 5: Enosis, nezávislost a rok 1974

Řečtí Kypřané chtěli po většinu britské éry *enosis* — sjednocení s Řeckem. Turečtí Kypřané, asi pětina obyvatel, byli zásadně proti. Od roku 1955 vedla organizace EOKA proti Britům ozbrojený boj.

V roce 1960 vznikla Kyperská republika jako nezávislý stát s ústavou, která rozdělovala moc mezi obě komunity a kterou zaručovaly Řecko, Turecko a Británie. Prezidentem se stal arcibiskup Makarios III. — hlava církve i státu zároveň. Ústava fungovala tři roky, pak se rozpadla a v roce 1964 přijela první mise OSN.

V červenci 1974 provedla řecká vojenská junta na Kypru puč s cílem připojit ostrov k Řecku. Turecko o pět dní později provedlo vojenskou intervenci a obsadilo severní třetinu ostrova. Přes sto padesát tisíc řeckých Kypřanů uprchlo na jih, přes padesát tisíc tureckých Kypřanů na sever. Ostrov se rozdělil na dvě části podél linie, které se říká Zelená linie — jméno má prý od zeleného pera, kterým ji britský velitel nakreslil do mapy.

Sever vyhlásil v roce 1983 vlastní stát, který uznává jedině Turecko. Mezi oběma částmi je nárazníková zóna hlídaná OSN, jedna z nejdéle působících misí v dějinách organizace.

Nejsilnějším obrazem toho rozdělení je Varosha, čtvrť Famagusty. Bylo to nejmodernější letovisko východního Středomoří, kam jezdila Brigitte Bardotová a Elizabeth Taylorová. V roce 1974 ji obyvatelé opustili během několika hodin a od té doby ji obklopuje plot. Hotely tam stojí prázdné padesát let, s vybavením z roku 1974 uvnitř. Část města se 2020 otevřela, ale velká část zůstává zavřená.

Kapitola 6: Nikósie, poslední rozdělené hlavní město

Nikósie je dnes jediné rozdělené hlavní město na světě. Hranice vede přímo starým městem uvnitř benátských hradeb: ulice, které vypadají normálně, končí betonovým blokem, pytli s pískem nebo plechem.

Od roku 2003 se dá přejít pěšky. Přechod uprostřed nákupní ulice Ledra otevřeli v roce 2008 a chodí přes něj denně tisíce lidí. Na jedné straně platíš eurem, na druhé tureckou lirou, a mezi nimi je pár desítek metrů zóny, kde nesmíš fotit.

V nárazníkové zóně zůstalo mimo jiné mezinárodní letiště, které se v roce 1974 zavřelo uprostřed provozu. Dodnes tam na ploše stojí letadlo Cyprus Airways, které nikdy neodletělo.

Kyperská republika vstoupila v roce 2004 do Evropské unie. Formálně vstoupil celý ostrov, prakticky se evropské právo na severu neuplatňuje. Referendum o sjednocení se konalo těsně předtím: turečtí Kypřané ho schválili, řečtí odmítli, a ostrov vstoupil rozdělený.

Kapitola 7: Kypr, který máš pod nohama

Kypr má něco přes milion obyvatel a tři sta až tři sta čtyřicet slunečných dní v roce, což je nejvíc v Evropě.

Hory Troodos nejsou obyčejné hory. Je to ofiolit — kus oceánské kůry a svrchního pláště, vytlačený srážkou desek nad hladinu. Geologové sem jezdí z celého světa, protože jinde je tahle vrstva několik kilometrů pod mořem. Chodíš tedy doslova po mořském dně ve výšce skoro dvou kilometrů.

Odsud pochází také Commandaria, sladké dezertní víno, které se vyrábí nepřetržitě přinejmenším od dvanáctého století a je považováno za nejstarší dodnes vyráběné víno se stálým názvem na světě. Zásoboval jím prý svatbu Richarda Lvího srdce a údajně o něm mluvil i francouzský král jako o „apoštolovi vín".

A ještě jedna surovina: rohovník, jehož lusky se tu po staletí vyvážely tak výnosně, že se jim říkalo černé zlato. Semínko rohovníku má tak vyrovnanou hmotnost, že ho zlatníci používali jako závaží — a z jeho řeckého jména *kerátion* pochází slovo karát.

Ostrov má dvě britské vojenské základny, které jsou dodnes britským zámořským územím, takže na Kypru najdeš kus Spojeného království se silničními značkami v mílích.

Jezdí se tu vlevo, mluví se řecky i turecky, platí se eurem i lirou, a v horách stojí kostely, které vypadají jako stodoly. Kypr je zvyklý být několika věcmi najednou — dělá to deset tisíc let.