🪨 Arches: co tam najdeš

Národní park Arches u města Moab v Utahu má na tři sta kilometrech čtverečních největší nahromadění přírodních kamenných oblouků na světě. Zdokumentováno je jich přes dva tisíce.

Aby se útvar počítal jako oblouk, musí mít otvor široký aspoň devadesát centimetrů. To je jediné kritérium a je to důvod, proč se to číslo dá vůbec spočítat.

Proč zrovna tady

Před třemi sty miliony let tu bylo moře, které se odpařilo a nechalo po sobě vrstvu soli hlubokou přes kilometr. Sůl je pod tlakem plastická: postupně se pod nánosy pískovce vydouvala a hýbala se.

Pískovec nad ní tím popraskal do rovnoběžných svislých desek, kterým se říká žebra. Do puklin se dostala voda, v zimě zmrzla, rozšířila je, a slabší místa uprostřed žeber se vydrolila skrz. Co zůstalo nad otvorem, je oblouk.

Proto tady oblouky stojí v řadách a proto jich je tolik. Je to jeden geologický proces, opakovaný dva tisíce krát vedle sebe.

Delicate Arch

Šestnáct metrů vysoký oblouk stojící sám na okraji kamenné mísy, s horami La Sal v pozadí. Je na poznávacích značkách celého Utahu, takže ho většina návštěvníků zná dřív, než ho uvidí.

Cesta k němu měří tři kilometry jedním směrem, převýšení je asi 150 metrů a poslední úsek vede po úzké římse vysekané do stěny. Stín tam není žádný. V červenci se to chodí buď brzy ráno, nebo se nechodí vůbec.

Pod obloukem se dá stát, ale je na to fronta. Nejlepší světlo je hodinu před západem slunce, což ví každý, kdo tam je.

Landscape Arch a to, co se stalo v roce 1991

Landscape Arch je s rozpětím osmdesát osm metrů jeden z nejdelších přírodních oblouků na světě. Je také děsivě tenký — nejužší místo má kolem metru.

V roce 1991 z něj za bílého dne a před svědky odpadla deska dlouhá dvacet dva metrů. Nikomu se nic nestalo, jeden turista to natočil a stezka pod obloukem je od té doby zavřená.

O sedmnáct let později, v srpnu 2008, se v noci zřítil celý Wall Arch, jeden z největších v parku. Ráno tam byla hromada kamení.

Tohle je na parku to nejdůležitější a nejmíň se o tom mluví: oblouky nejsou trvalý stav, jsou fáze. Každý z nich jednou spadne a mezitím vznikají další.

Balanced Rock a další, co stojí za zastavení

Balanced Rock je balvan o hmotnosti kolem tří a půl tisíce tun posazený na úzkém podstavci hned u silnice. Vedle něj stával menší dvojník jménem Chip Off the Old Block; ten spadl v zimě 1975.

Double Arch jsou dva oblouky vyrostlé z jednoho místa. Pod nimi se natáčela úvodní scéna třetího dílu Indiana Jonese, takže na fotkách vypadají povědomě i lidem, kteří v Utahu nikdy nebyli.

Fiery Furnace je bludiště úzkých kaňonů mezi žebry. Chodí se do něj jen s rangerem nebo s povolením, protože se tam dá bez nadsázky zabloudit na dohled od parkoviště.

Půda, po které se nesmí chodit

Tmavá hrbolatá krusta mezi skalami není špína. Je to živý povlak z sinic, lišejníků a mechů, kterému se říká kryptobiotická půda. Drží písek na místě, zadržuje vodu a umožňuje, aby tu vůbec něco rostlo.

Jedno šlápnutí ji rozdrtí a obnovit se může desítky let. Odsud je ta věta, kterou tu uslyšíš pořád: nesmí se z cesty. Nejde o pořádek, jde o to, že tahle krusta je jediný důvod, proč poušť kolem není jen písek.

Provoz

Od roku 2022 se sem od dubna do října jezdí na časovku: rezervuje se hodinové okno vjezdu. Zavedlo se to poté, co park musel opakovaně zavírat bránu, protože uvnitř nebylo kde parkovat. Ne každý rok časový vstup platí, ale vyplatí se to zkontrolovat.

A ještě jedno jméno. V letech 1956 a 1957 tu jako sezonní ranger sloužil Edward Abbey a bydlel v maringotce bez elektřiny. Napsal z toho knihu Samotář v poušti, ve které mimo jiné navrhoval, aby se z národních parků vyhnala auta. Kniha je klasika a Arches dnes vjezd omezují — jen jinak, než jak chtěl on.