🧡 Bryce Canyon: co tam najdeš

Nejdřív jedno upřesnění: Bryce Canyon není kaňon. Kaňon vyhloubí řeka, která jím teče. Tady žádná řeka není a nikdy nebyla.

Ve skutečnosti je to řada obrovských amfiteátrů, které se vyžraly do okraje náhorní plošiny. Voda tu neteče podél, ale odshora dolů — a ustupuje s ní celá hrana plošiny, zhruba o půl metru za sto let.

Hoodoos

Ty kamenné věže se anglicky jmenují hoodoos a česky se jim říká skalní panáci. Bryce jich má víc než kterékoli jiné místo na Zemi.

Vznikají mrznutím. Ve výšce kolem 2 500 metrů tu voda přes dvě stě krát za rok roztaje a zmrzne — a při tom zvětší svůj objem o devět procent. Zateče do pukliny, zmrzne, puklinu rozevře. Tohle se opakuje víc než dvěstěkrát do roka.

Nejdřív se z okraje plošiny vydrolí svislé stěny, pak se ve stěnách udělají okna, okna se rozšíří a zbydou sloupy. A protože je skála vrstevnatá a některé vrstvy jsou tvrdší, tvoří se na sloupech hlavičky, nosy a klobouky. Odtud ti panáci.

Nejznámější má jméno Thorovo kladivo: úzký sloup s hranatým blokem nahoře, který na něm očividně nemůže zůstat, a přesto zůstává.

Barva pochází ze železa. Oranžová a červená jsou oxidy železa, bílé a růžové pruhy jsou vrstvy s jiným složením. Za východu slunce, když paprsky přicházejí zboku a odrážejí se mezi sloupy, jsou hodinu tak intenzivní, že fotky z toho vypadají upravené.

Kudy jít

Z okraje se dá jen koukat — a Sunrise Point, Sunset Point a Bryce Point stojí za to i tak. Ale to hlavní je sejít dolů mezi ně.

Nejlepší kombinace je Queen's Garden dolů a Navajo Loop nahoru, dohromady necelých pět kilometrů. Součástí Navajo Loop je průchod jménem Wall Street: štěrbina mezi dvěma stometrovými stěnami, ve které rostou dvě douglasky, protože se natáhly za světlem.

Pozor na výšku. Okraj plošiny je ve 2 400 až 2 700 metrech, což je víc než Sněžka, a cesta zpátky nahoru je celá do kopce v řídkém vzduchu. Sestup je zábava, výstup je práce.

A ještě na počasí: v zimě tu leží sníh a to je vůbec nejlepší doba. Oranžové sloupy s bílými čepicemi jsou na fotkách nejsilnější věc z celého Utahu a v lednu tam skoro nikdo není.

Temná obloha

Bryce je jedno z nejtmavších míst ve Spojených státech. Není tu ve stovkách kilometrů žádné velké město a plošina je vysoko, takže je nad ní méně vzduchu.

Za bezměsíčné noci je odsud pouhým okem vidět kolem sedmi a půl tisíce hvězd. Ve středoevropském městě jich uvidíš dvě stě, pokud máš štěstí. Rangeři tu pořádají noční programy s dalekohledy a v létě celý astronomický festival.

Stromy, které tu byly dřív než všechno ostatní

Na okrajích rostou borovice osinaté. Je to jeden z nejdéle žijících organismů na světě: ty zdejší mají kolem tisíce šesti set let, nejstarší známé exempláře v Kalifornii přes čtyři tisíce.

Poznáš je snadno — vypadají napůl mrtvé, protože z velké části mrtvé jsou. Strom postupně odepíná zásobování větví, které se nevyplácejí, a nechává si žít jen pruh kůry. Právě proto vydrží tam, kde nic jiného neroste.

Odkud má jméno

V roce 1875 sem mormonská církev poslala tesaře jménem Ebenezer Bryce, aby tu hospodařil. Postavil si dům pod amfiteátrem a lidé z okolí té soutěsce začali říkat Brycův kaňon.

Bryce po sobě zanechal jednu větu, která se v parku cituje dodnes. Na otázku, co si o tom místě myslí, prý odpověděl, že je to zatraceně nešikovné místo na to, ztratit krávu.

Mnohem starší je vysvětlení Paiutů, kteří tu žili před ním: skalní panáci jsou Lidé z legend, které Kojot proměnil v kámen za to, co provedli. Barvy na skalách jsou podle toho zbytky jejich válečného líčení.

Praktické

Park je malý — hlavní silnice měří dvacet devět kilometrů a končí slepě, takže se jede tam a zpátky. V létě jezdí bezplatná kyvadlová doprava a vyplatí se, protože u vyhlídek se neparkuje.

Ročně sem přijede kolem dvou a půl milionu lidí, což je hodně na tak malé území. Většina z nich stojí na Sunset Pointu mezi desátou a druhou. Kdo sejde dolů nebo přijede v šest ráno, má to skoro pro sebe.