🧡 Bryce Canyon: co tam najdeš

Nejdřív jedno upřesnění: Bryce Canyon není kaňon. Kaňon vyhloubí řeka, která jím teče. Tady žádná řeka není a nikdy nebyla.

Ve skutečnosti je to řada obrovských amfiteátrů, které se vyžraly do okraje náhorní plošiny. Voda tu neteče podél, ale odshora dolů - a ustupuje s ní celá hrana plošiny, zhruba o šedesát centimetrů až metr třicet za sto let.

Hoodoos

Ty kamenné věže se anglicky jmenují hoodoos a česky se jim říká skalní panáci. Bryce jich má víc než kterékoli jiné místo na Zemi.

Vznikají mrznutím. Ve výšce kolem 2 500 metrů tu voda přes sto sedmdesát krát za rok roztaje a zmrzne - a při tom zvětší svůj objem o devět procent. Zateče do pukliny, zmrzne, puklinu rozevře. Tohle se opakuje víc než stosedmdesátkrát do roka.

Nejdřív se z okraje plošiny vydrolí svislé stěny, pak se ve stěnách udělají okna, okna se rozšíří a zbydou sloupy. A protože je skála vrstevnatá a některé vrstvy jsou tvrdší, tvoří se na sloupech hlavičky, nosy a klobouky. Odtud ti panáci.

Nejznámější má jméno Thorovo kladivo: úzký sloup s hranatým blokem nahoře, který na něm očividně nemůže zůstat, a přesto zůstává.

Barva pochází ze železa. Oranžová a červená jsou oxidy železa, bílé a růžové pruhy jsou vrstvy s jiným složením. Za východu slunce, když paprsky přicházejí zboku a odrážejí se mezi sloupy, jsou hodinu tak intenzivní, že fotky z toho vypadají upravené.

Kudy jít

Z okraje se dá jen koukat - a Sunrise Point, Sunset Point a Bryce Point stojí za to i tak. Ale to hlavní je sejít dolů mezi ně.

Nejlepší kombinace je Queen's Garden dolů a Navajo Loop nahoru, dohromady necelých pět kilometrů. Součástí Navajo Loop je průchod jménem Wall Street: štěrbina mezi stěnami přes šedesát metrů vysokými, které se dole stahují místy na šest metrů od sebe, ve které rostou dvě douglasky, protože se natáhly za světlem.

Pozor na výšku. Okraj plošiny je ve 2 400 až 2 700 metrech, což je víc než Sněžka, a cesta zpátky nahoru je celá do kopce v řídkém vzduchu. Sestup je zábava, výstup je práce.

A ještě na počasí: v zimě tu leží sníh a to je vůbec nejlepší doba. Oranžové sloupy s bílými čepicemi jsou na fotkách nejsilnější věc z celého Utahu a v lednu tam skoro nikdo není.

Temná obloha

Bryce je jedno z nejtmavších míst ve Spojených státech. Není tu ve stovkách kilometrů žádné velké město a plošina je vysoko, takže je nad ní méně vzduchu.

Za bezměsíčné noci je odsud pouhým okem vidět kolem sedmi a půl tisíce hvězd. Ve středoevropském městě jich uvidíš dvě stě, pokud máš štěstí. Rangeři tu pořádají noční programy s dalekohledy a v létě celý astronomický festival.

Stromy, které tu byly dřív než všechno ostatní

Na okrajích rostou borovice osinaté. Je to jeden z nejdéle žijících organismů na světě: ty zdejší mají kolem tisíce šesti set let, nejstarší známé exempláře v Kalifornii přes čtyři tisíce.

Poznáš je snadno - vypadají napůl mrtvé, protože z velké části mrtvé jsou. Strom postupně odepíná zásobování větví, které se nevyplácejí, a nechává si žít jen pruh kůry. Právě proto vydrží tam, kde nic jiného neroste.

Odkud má jméno

V roce 1875 sem mormonská církev poslala tesaře jménem Ebenezer Bryce, aby tu hospodařil. Postavil si dům pod amfiteátrem a lidé z okolí té soutěsce začali říkat Brycův kaňon.

Bryce po sobě zanechal jednu větu, která se v parku cituje dodnes. Na otázku, co si o tom místě myslí, prý odpověděl, že je to zatraceně nešikovné místo na to, ztratit krávu.

Mnohem starší je vysvětlení Paiutů, kteří tu žili před ním: skalní panáci jsou Lidé z legend, které Kojot proměnil v kámen za to, co provedli. Barvy na skalách jsou podle toho zbytky jejich válečného líčení.

Praktické

Park je malý - hlavní silnice měří dvacet devět kilometrů a končí slepě, takže se jede tam a zpátky. V létě jezdí bezplatná kyvadlová doprava a vyplatí se, protože u vyhlídek se neparkuje.

Ročně sem přijede kolem dvou a půl milionu lidí, což je hodně na tak malé území. Většina z nich stojí na Sunset Pointu mezi desátou a druhou. Kdo sejde dolů nebo přijede v šest ráno, má to skoro pro sebe.