🍑 Capitol Reef: co tam najdeš

Útes, který není u moře

Jméno parku je dvakrát matoucí a obojí má svůj důvod. Reef, útes, tu neříkali námořníci, ale honáci a vozkové: útes bylo cokoliv dlouhého a skalnatého, co se nedá přejít a musí se objet. A tenhle se objížděl obzvlášť špatně - táhne se sto šedesát kilometrů od Thousand Lake Mountain až k jezeru Powell a je to obří zlom v zemské kůře, kterému geologové říkají Waterpocket Fold. Vrstvy hornin, které jinde leží vodorovně, se tu lámou a padají k východu jako zvlněný koberec, o který někdo zakopl. Je to největší útvar svého druhu v Severní Americe.

A Capitol? Bílý pískovec navažské formace zvětrává do oblých kupolí a někomu z prvních návštěvníků připomněly kopuli Kapitolu ve Washingtonu. Sluší se dodat, že chtělo trochu fantazie.

Sad, ve kterém se smí jíst

Do téhle vyprahlé díry přišly koncem 70. let 19. století mormonské rodiny a udělaly něco, co dodnes působí neuvěřitelně: vykopaly z řeky Fremont strouhy, svedly vodu na naplavené terasy a vysázely ovocné stromy. Osadě se nejdřív říkalo Junction, Křižovatka. V roce 1902 ji přejmenovali na Fruita, protože ovoce znělo prodejněji než křižovatka - a bylo to popravdě jediné, čím se dalo vydělat.

Nikdy tu nežilo víc než deset rodin naráz. Neměly kostel, scházely se ve škole, elektřina sem dorazila až v roce 1948 a poslední rodina odešla v roce 1969. Přesto se okresu říkalo ráj Wayne County.

Sady zůstaly a park je udržuje jako historickou krajinu - přes 1 900 vzrostlých stromů, jeden z největších historických sadů v americkém národním parku. Rostou tu odrůdy, které jinde v obchodě nekoupíš, protože je nikdo nepěstuje: broskve i jablka, na která se zapomnělo. Platí pravidlo, které vypadá jako past, ale není: co sníš přímo v sadu, je zadarmo. Co si odneseš, zvážíš a zaplatíš u samoobslužné pokladničky s ceníkem. Trhat se smí jen v sadu, který má u vchodu ceduli, že je otevřený - a která to je, se mění týden od týdne.

Silnice po dně kaňonu

Když se dnes projdeš Capitol Gorge, jdeš po staré silnici. Od roku 1884 tudy vedla jediná průjezdná cesta z Fruity na východ a vedla doslova korytem - po písku a balvanech, mezi stěnami, které se místy stáhnou na pár metrů. Po každé bouřce ji voda přerovnala a někdo ji musel znovu vyházet. Na stěnách jsou dodnes podepsaní ti, kdo tudy jeli: Pioneer Register, jmenovky vyryté do pískovce od 70. let 19. století.

Skončilo to v roce 1962, kdy severně odsud otevřeli Highway 24. Z celodenní jízdy se stalo pár minut a z hlavní silnice turistická stezka.

Ještě dřív se tu skrýval Butch Cassidy. Grand Wash, sousední kaňon, má jednu výhodu, kterou psanec ocení: vjede se do něj z jedné strany a vyjde se z druhé. Oblouk vysoko nad korytem se dodnes jmenuje Cassidy Arch.

Lidé, kteří tu byli první

Dávno před sadaři tu žila fremontská kultura, zhruba od roku 300 do roku 1300 našeho letopočtu. Jméno dostala podle řeky Fremont - právě tady ji archeologové poprvé popsali jako svébytnou kulturu, odlišnou od Puebloanů na jihu. Pěstovali kukuřici, fazole a dýně, bydleli v jamách zahloubených do země a nechali po sobě hliněné figurky a petroglyfy: postavy s lichoběžníkovými těly, čelenkami a náušnicemi, a stáda ovcí tlustorohých. Panel u Highway 24 je jedno z nejlepších míst, kde je vidět z dřevěného chodníčku.

Kolem roku 1300 z celé oblasti zmizeli. Nejspíš se rozešli k jiným skupinám a splynuli s nimi; jistě to nikdo neví. Hopiové jim říkají Hisatsinom, Lidé dávnověku.

Praktické, ale důležité

Od července do září sem chodí monzun a s ním bleskové povodně. Kaňony jako Grand Wash a Capitol Gorge jsou odvodňovací trouby pro desítky kilometrů čtverečních holé skály, na které voda nikam nevsákne. Stačí půl palce deště kdesi za obzorem a korytem se přižene stěna vody. Ze stěn úžiny se nevyleze. Když se nad plošinou kupí mraky, prostě tam ten den nechoď - a poslouchej rangery, cestu do kaňonů při bouřkách zavírají.

Park je nejmenší návštěvnicky ze slavné utažské pětky a to je jeho hlavní přednost: v době, kdy se v Arches stojí fronta na parkoviště, tady zaparkuješ. A koupíš si k tomu koláč.