🌉 Dějiny San Francisca

San Francisco je z velké části postavené na písku, navážkách, skále a strmých kopcích, na okraji zlomu, o kterém všichni vědí, že se zase pohne. Přesto je to jedno z nejdražších míst na světě. Tenhle rozpor táhne celým jeho příběhem: pokaždé, když ho něco srovnalo se zemí, postavilo se znovu, a to rychleji, než bylo rozumné.

Záliv, kterého si dvě stě let nikdo nevšiml

Kolem zálivu žili Ohloneové — ne jeden kmen, ale desítky malých skupin, které mluvily nejméně osmi různými jazyky. Žili z žaludů, ryb a mušlí; hromady prázdných lastur po nich zůstaly vysoké jako dům.

Španělské lodě pluly kolem kalifornského pobřeží od šestnáctého století a Zlatou bránu prostě přehlédly. Průliv je úzký, obvykle v mlze a z moře vypadá jako pokračování pobřeží. Záliv, do kterého by se vešlo celé loďstvo, objevila až v roce 1769 výprava, která šla po souši a narazila na něj shora.

V roce 1776, pár dní před tím, než na druhém konci kontinentu podepsali Deklaraci nezávislosti, tu Španělé založili pevnost a misii svatého Františka. Misijní kostelík stojí dodnes a je nejstarší budovou města.

Po mexické nezávislosti tu byla ospalá osada jménem Yerba Buena — asi pět set obyvatel. V roce 1846 ji obsadili Američané a o rok později ji přejmenovali na San Francisco. Byla to naprosto bezvýznamná změna.

Rok, ve kterém se počet obyvatel zdesetinásobil

V lednu 1848 našel tesař na pile v podhůří Sierry pár zlatých zrnek. Zprávu se pokoušeli utajit; nepodařilo se to.

V roce 1848 mělo San Francisco kolem osmi set obyvatel. Do konce roku 1849 jich mělo pětadvacet tisíc, do roku 1870 asi sto padesát tisíc. Byla to největší dobrovolná migrace v dějinách Ameriky a lidé přicházeli ze všech stran: z východního pobřeží kolem mysu Horn, z Číny, z Chile, z Austrálie, z Irska.

V zálivu vznikl problém, který nikdo nečekal. Posádky lodí, které přivezly zlatokopy, utekly do hor taky. V přístavu zůstalo přes šest set opuštěných plachetnic. Některé se přestavěly na hotely, skladiště a jedno vězení; pak se kolem nich prostě navezla zemina a město se rozšířilo přes ně. Když se dnes v centru kope pro základy mrakodrapu, občas se narazí na loď.

Ze zlata zbohatlo málo lidí. Zbohatli ti, kdo zlatokopům něco prodávali. Jeden z nich, bavorský obchodník s látkami, si nechal v roce 1873 patentovat kalhoty, které se nerozpáraly v kapsách, protože je zpevnil nýty. Ty kalhoty se pořád vyrábějí.

Kopce, lano a kabelová tramvaj

Město stojí na kopcích, které jsou místy strmější než třicet procent. V devatenáctém století to znamenalo, že po dešti koně na dlažbě padali a vozy je stahovaly zpátky dolů.

V roce 1873 na to jeden inženýr našel odpověď: pod ulicí se pořád dokola točí ocelové lano a vůz se ho svorkou chytí a pustí. Kabelová tramvaj není lanovka a nemá vlastní motor. Řidič nemá plyn, má páku, kterou se lana drží. V nejlepších letech měly tratě přes šedesát kilometrů. Dnes zbyly tři linky a je to jediný takový systém na světě, který ještě jezdí — památkově chráněný objekt, který se sám pohybuje.

Osmnáctého dubna 1906 ve čtvrt na šest ráno

Zemětřesení mělo sílu kolem 7,9 a trvalo necelou minutu. Za tu minutu popraskaly vodovodní řady po celém městě.

To bylo horší než samotné otřesy. Vypuklo přes padesát požárů, hasiči neměli vodu a hořelo tři dny. Aby oheň zastavili, začali vojáci odstřelovat celé bloky domů — jenže na to neměli výcvik, používali černý prach a založili tím další požáry. Shořelo kolem osmdesáti procent města. Zemřelo přes tři tisíce lidí a čtvrt milionu jich zůstalo bez střechy nad hlavou — z celkových čtyř set tisíc obyvatel.

Město se rozhodlo, že to nepřizná. Oficiální statistiky dlouho uváděly jen několik set mrtvých, aby se neplašili investoři, a přestavba začala okamžitě. Do roku 1915 stálo San Francisco natolik znovu, že uspořádalo světovou výstavu jenom proto, aby ukázalo, že žije. Jedna stavba z ní se zachovala a stojí dodnes — kopule, která vypadá jako římská zřícenina a nikdy zřícenina nebyla.

Most, kterému malíři nikdy nedají pokoj

Golden Gate Bridge se stavěl v letech 1933 až 1937. Průliv je hluboký, proud silný a mlha hustá; většina odborníků tvrdila, že to nejde.

Barva mostu je omyl, který se všem zalíbil. Ocel dorazila natřená oranžovou základovkou proti korozi. Námořnictvo chtělo, aby byl most kvůli viditelnosti pruhovaný černožlutě. Architekt se podíval na tu základovku proti kopcům a rozhodl, že taková barva je ta ideální. Barva se jmenuje mezinárodní oranžová a nanáší se pořád — nátěr se neopravuje jednou za čas, ale průběžně po celý rok.

Při stavbě se poprvé napjala pod most záchranná síť. Zachytila devatenáct mužů, kteří si pak sami založili klub s názvem, který se dá přeložit jako Spolek na půl cesty do pekla.

Naproti přes vodu je Alcatraz, federální věznice v letech 1934 až 1963. Oficiálně odtud nikdo neuprchl. V roce 1962 tři vězni prokopali větrací otvory lžícemi z jídelny, v cele nechali hlavy z papírové drti a vlasů z holičství a vypluli na voru z pláštěnek. Nikdy se nenašli. FBI případ uzavřela jako utonutí; maršálové ho vedou jako otevřený dodnes.

Beatnici, Léto lásky a Harvey Milk

V padesátých letech se v severní části města usadili beatnici. Knihkupectví City Lights vydalo v roce 1956 báseň Kvílení a majitele obžalovali z šíření obscénnosti. Soud rozhodl, že kniha má společenskou hodnotu, a ten rozsudek pak sloužil americkým vydavatelům dvacet let jako štít.

V roce 1967 se do čtvrti Haight-Ashbury sjelo přes sto tisíc mladých lidí na to, čemu se říká Léto lásky. Vydrželo to jednu sezónu; do podzimu tam byly davy turistů, drogy a nedostatek bydlení a místní uspořádali průvod s rakví a nápisem, že hippie je mrtvý.

V roce 1977 byl do městské rady zvolen Harvey Milk, jeden z prvních otevřeně gay politiků ve Spojených státech. O rok později ho spolu se starostou zastřelil bývalý radní. Když soud vyměřil vrahovi jen sedm let, vypuklo ve městě jedno z nejtvrdších pouličních střetnutí v jeho dějinách.

Zemětřesení, které zbouralo dálnici

V roce 1989 přišlo další zemětřesení, tentokrát během baseballového finále — což znamenalo, že bylo poprvé v dějinách přenášeno živě. Zřítil se kus mostu přes záliv a nadjezd v Oaklandu.

Poškozená byla i estakáda, která vedla po nábřeží a odřízla město od vody. Místo opravy ji nechali strhnout. Dnes je z nábřeží promenáda a je to jedna z mála velkých amerických dálnic, které někdo zboural dobrovolně.

Od devadesátých let přišla technologická vlna a s ní nájmy, na které se ve městě nadává v každé druhé konverzaci. Nejvyšší budova města je z roku 2018 a jmenuje se po softwarové firmě.

San Francisco v číslech a v mlze

Ve městě žije asi osm set tisíc lidí, v celé oblasti zálivu skoro osm milionů. Čtvrť Chinatown je nejstarší v Severní Americe a založili ji zlatokopové v roce 1848.

Nejstrmější ulice mají sklon přes třicet procent. Lombard Street, ta se serpentinami, je proslulá jako nejklikatější ulice světa; ve skutečnosti je klikatější Vermont Street o kus dál, jenže nemá výhled a nikdo tam nejezdí.

A pak je tu mlha. Vzniká tím, že studený oceánský proud potká horký vzduch z vnitrozemí, valí se Zlatou bránou dovnitř a v červenci je jí víc než v lednu. Má vlastní jméno — Karl — a účet na sociálních sítích, na kterém si stěžuje na turisty v šortkách.

Věta o tom, že nejchladnější zimu strávil pisatel v létě v San Franciscu, se připisuje Marku Twainovi. Twain ji nikdy nenapsal. Ale je pravdivá, což je nakonec důležitější.