🦅 Dějiny USA

Představ si zemi, kde se pil čaj přímo z oceánu, prezidenti nosili důležité státní dokumenty v klobouku, aby je neztratili, a kde se lidé zkrátka jednoho dne rozhodli, že už je nebaví poslouchat krále, kterého v životě neviděli a který sedí tisíce kilometrů daleko za velkou louží. Vítej v Americe!

Dneska se vydáme na pořádně dlouhou, divokou a občas naprosto neuvěřitelnou jízdu historií Spojených států amerických. Zapomeň na nudné seznamy letopočtů, ze kterých se ti motá hlava. Podíváme se na to, jak to bylo doopravdy — se všemi trapasy, geniálními nápady i drsnými zvraty, které tuhle světovou velmoc formovaly. Připoutej se, startujeme zhruba před pěti sty lety!

Kapitola 1: Velký zeměpisný omyl aneb Jak Kolumbus (ne)objevil Ameriku

Píše se rok 1492. V Evropě je tou dobou hitem pepř, skořice a hedvábí z Asie. Jenže pozemní cesty na Východ jsou nebezpečné a drahé. Italský mořeplavec Kryštof Kolumbus dostane od španělské královny peníze na bláznivý plán: „Když je Země kulatá, doplují do Indie tak, že popluju pořád na západ!" Plán to byl skvělý, měl jen jednu drobnou vadu. Kolumbus netušil, že mu v cestě stojí obří, nikým nezmapovaný kontinent.

Když po týdnech plavby jeho posádka konečně uviděla pevninu (byl to jeden z ostrovů v Karibiku), Kolumbus slavnostně vystoupil na břeh a prohlásil: „Jsme v Indii!" Místním obyvatelům proto začal říkat Indiáni. A i když tam žádné plantáže s pepřem nenašel, až do své smrti v roce 1506 byl skálopevně přesvědčen, že Asii prostě dobyl. Že jde o úplně „Nový svět", si uvědomil až jiný mořeplavec, Amerigo Vespucci. A protože byl Amerigo o něco lepší v psaní dopisů o svých cestách, nový kontinent dostal jméno po něm — Amerika. Kryštofovi zbyla jen Kolumbie a pár názvů měst.

Pravdou navíc je, že Kolumbus nebyl ani zdaleka prvním Evropanem v Americe. Už kolem roku 1000 tam na svých dřevěných lodích dorazili drsní Vikingové vedení Leifem Erikssonem. Ti tam chvíli žili, pobili se s domorodci a zase odpluli, aniž by o tom komukoliv v Evropě řekli. No a samozřejmě nesmíme zapomenout na samotné Indiány. Ti tam žili už tisíce let předtím, vybudovali úžasná města a rozhodně neměli pocit, že by je musel nějaký popletený Ital s kompasem „objevovat".

Kapitola 2: Poutníci, kukuřice a první Den díkůvzdání

Jakmile se v Evropě rozkřiklo, že v Americe je spousta volného místa (původních obyvatel se nikdo moc neptal), začaly se tam stahovat evropské mocnosti — Španělé, Francouzi, Nizozemci a hlavně Angličané. Anglie si na východním pobřeží založila postupně 13 kolonií.

Jednou z nejslavnějších skupin osadníků byli tzv. Poutníci (Pilgrims). Byli to lidé, kterým se nelíbilo, jak se v Anglii praktikuje náboženství, a chtěli žít po svém. V roce 1620 nasedli na loď jménem Mayflower a vydali se přes rozbouřený Atlantik. Plavba to byla strašná, všichni zvraceli, loď tekla, ale nakonec dorazili k pobřeží dnešního Massachusetts, kde založili osadu Plymouth.

Jenže načasování měli příšerné. Dorazili na začátku zimy. Neměli pořádné domy, zásoby jídla docházely a vypukly nemoci. Během první zimy zemřela polovina všech Poutníků. Když už to vypadalo, že osada nepřežije, objevili se Indiáni z kmene Wampanoag. Jeden z nich, jménem Squanto, uměl překvapivě anglicky (protože ho před lety unesli angličtí námořníci, takže svět je opravdu malý). Squanto a jeho lidé naučili Poutníky věci, které jim zachránily krk: jak pěstovat americkou kukuřici, kde lovit ryby a jak z nich udělat hnojivo pro rostliny.

Když na podzim roku 1621 Poutníci sklidili svou první pořádnou úrodu, rozhodli se uspořádat obří třídenní párty, aby poděkovali Bohu i Indiánům za záchranu. Pekli se divocí krocani, jedly se dýně, ryby a jelení maso. Takhle vznikl slavný Den díkůvzdání (Thanksgiving), který je dnes v USA snad populárnější než Vánoce.

A ještě jedna historka k tomu krocanovi. Traduje se, že Benjamin Franklin chtěl, aby se krocan stal národním ptákem USA místo orla. Ve skutečnosti to nikdy oficiálně nenavrhl a nikdo ho nepřehlasoval — napsal to v soukromém dopise dceři, kde si utahoval z toho, že orel na návrhu státní pečeti vypadá spíš jako krocan. Při té příležitosti ovšem dodal, že orel je líný zloděj, který krade ryby jiným ptákům, zatímco krocan je sice trochu ješitný, ale statečný. Orel to nakonec vyhrál a krocan končí každý listopad na pekáči.

Kapitola 3: Bostonský čajový dýchánek aneb Když král moc tlačí na pilu

Uběhlo dalších sto padesát let. Z původních osadníků se stali hrdí Američané. Žilo se jim celkem dobře, pěstovali tabák, bavlnu, obchodovali a britského krále, který sídlil v Londýně, v podstatě nepotřebovali. Jenže britský král Jiří III. se dostal do finančních potíží. Vedl totiž dlouhou a drahou válku s Francouzi (která se mimochodem odehrávala i v Americe) a jeho pokladna zela prázdnotou.

Král dostal „skvělý" nápad: „Ať ty války zaplatí Američané! Zavedeme jim nové daně!" A tak Londýn zdanil v koloniích skoro všechno — úřední papíry, noviny, barvy, sklo, a hlavně čaj. Američané byli vzteky bez sebe. Nešlo jim ani tak o těch pár pencí navíc, ale o princip. V britském parlamentu totiž neseděl ani jeden zástupce z Ameriky. Vzniklo tak slavné heslo: „Žádné zdanění bez zastoupení!" (Tedy: Když nemůžeme mluvit do toho, jak se vládne, nebudeme vám platit daně!)

Napětí vyvrcholilo 16. prosince 1773 v Bostonu. Do přístavu dorazily tři britské lodě plné drahého čaje. Místní patrioti, říkající si Synové svobody, se rozhodli pro radikální happening. Převlékli se (poměrně nešikovně) za Indiány, v noci vtrhli na paluby lodí, sekerami rozmlátili 342 obřích beden s čajem a všechno to naházeli do moře. Celkem tam utopili přes 40 tun čaje, což by dnes mělo hodnotu milionů dolarů. Této události se dodnes říká Bostonské pití čaje (Boston Tea Party). Ryby v bostonském zálivu měly sice nejspíš kofeinový šok, ale král Jiří III. poslal do Ameriky armádu, aby rebely zpacifikovala. Válka byla na spadnutí.

Kapitola 4: Narození supervelmoci

Válka za nezávislost začala v roce 1775. Na jedné straně stála britská armáda — profesionální vojáci v zářivě červených kabátech (říkalo se jim Červenokabátníci), kteří měli nejlepší výcvik na světě. Na druhé straně stáli Američané — farmáři, lovci a tesaři, kteří často neměli ani pořádné boty, natož uniformy. Do čela téhle amatérské americké armády se postavil George Washington.

O Washingtonovi koluje spousta mýtů. Třeba ten, že měl umělé zuby ze dřeva. Ve skutečnosti trpěl hroznými bolestmi zubů a na konci života mu zbyl jen jeden jediný vlastní řezák. Jeho umělá protéza ale nebyla ze dřeva, nýbrž vyřezaná z hroších klů, kravských kostí — a byly v ní použity i lidské zuby, několik z nich koupené od vlastních otroků. Muselo to být extrémně nepohodlné, což vysvětluje, proč se George na žádném portrétu nikdy neusmívá.

Zatímco Washington bojoval v blátě a mrazu, ve Filadelfii se sešly nejchytřejší hlavy Ameriky (např. Thomas Jefferson nebo Benjamin Franklin). Ti si sedli ke stolu a v létě 1776 sepsali a schválili Prohlášení nezávislosti (Declaration of Independence). V něm světu oznámili, že 13 kolonií už nepatří pod Velkou Británii, ale že zakládají nový stát: Spojené státy americké. Den, kdy ho schválili, slaví Američané dodnes jako svůj největší svátek s tunami ohňostrojů a barbecue — a to datum najdeš vytesané na desce, kterou drží jistá zelená dáma v newyorském přístavu.

Vyhrát válku ale trvalo ještě několik let. Američanům nakonec výrazně pomohli Francouzi, kteří Brity upřímně nesnášeli a rádi jim zavařili. V roce 1783 Britové uznali porážku a Amerika byla svobodná. George Washington byl zvolen prvním prezidentem a byl tak populární, že kdyby chtěl, mohl se stát králem. On to ale odmítl, protože králů už měli Američané plné zuby. Po osmi letech v úřadu dobrovolně odešel farmařit, čímž založil tradici, že prezident vládne maximálně dvě období.

Kapitola 5: Jak se z malé země stal obří gigant (a jak u toho trpěli Indiáni)

Na začátku byly USA jen úzký proužek země u Atlantického oceánu. Jenže Američané měli velký hlad po nové půdě. Začalo masivní stěhování směrem na západ. A jak k té zemi přišli? Někdy ji prostě koupili za hubičku. Například v roce 1803 koupili od francouzského císaře Napoleona obří území zvané Louisiana. Napoleon nutně potřeboval peníze na své války v Evropě, a tak Americe prodal kus země, který zdvojnásobil velikost tehdejších USA, za pouhých 15 milionů dolarů. To byl nejlepší realitní obchod v dějinách!

Později zase koupili od Ruska Aljašku. Tehdy si všichni mysleli, že ministr Seward se zbláznil, když utratil přes 7 milionů dolarů za „obří ledničku plnou medvědů". Jenže pak se na Aljašce našlo zlato a ropa, a kritikům sklaplo.

Smutnou a temnou stránkou tohoto amerického růstu byl osud původních obyvatel — Indiánů. Americká vláda uzavírala s kmeny smlouvy, které pak neustále porušovala, jak se bílí osadníci tlačili dál na západ. V roce 1830 podepsal prezident Andrew Jackson zákon o odsunu Indiánů. Desítky tisíc lidí z kmenů jako Čerokíové musely opustit své domovy a jít pěšky tisíce kilometrů do suchých rezervací v Oklahomě. Této cestě se říká Stezka slz, protože během ní tisíce Indiánů zemřely hlady, zimou a vyčerpáním.

Kapitola 6: Válka Severu proti Jihu aneb Lincoln a jeho chodící šanon

Kolem roku 1860 měla Amerika obří vnitřní problém, který ji málem zničil. Země byla ekonomicky rozdělená na dvě části. Sever byl moderní, plný továren, železnic a měst. Otroctví tam bylo zakázané. Jih byl naopak zemědělský. Byly tam obrovské plantáže s bavlnou a tabákem, na kterých tvrdě a v nelidských podmínkách pracovaly miliony zotročených černochů dovezených z Afriky. Jižané tvrdili, že bez otroků jejich ekonomika zkrachuje.

V roce 1860 vyhrál prezidentské volby Abraham Lincoln. Lincoln byl neuvěřitelný chlapík. Narodil se v chudé dřevěné boudě, sám se naučil číst a stal se právníkem. Měřil skoro dva metry a nosil na hlavě ikonický vysoký cylindr. Tento klobouk neměl jen na parádu — Lincoln si do něj schovával důležité dopisy, poznámky a státní dokumenty. Když šel po ulici a potkal někoho důležitého, jednoduše sundal klobouk, zalovil v něm a vytáhl potřebný papír. Byl to takový první přenosný šanon.

Lincoln se netajil tím, že otroctví považuje za morální zlo. Jižní státy dostaly strach, že jim otroky vezme, a tak oznámily, že vystupují z USA a zakládají vlastní stát — Konfederaci. Lincoln prohlásil, že se země nesmí rozpadnout, a vypukla Americká občanská válka (Sever proti Jihu), nejkrvavější konflikt na americké půdě.

Zpočátku Jih vyhrával, protože měl lepší generály (např. slavného Roberta E. Leeho). Sever měl ale víc peněz, víc lidí a hlavně továrny na zbraně. V roce 1863 Lincoln vydal prohlášení, kterým osvobodil všechny otroky na Jihu. Do války se pak zapojily tisíce černých vojáků, kteří bojovali za svou svobodu. V červenci 1863 se odehrála obří bitva u Gettysburgu, kde Sever definitivně otočil vývoj války. V roce 1865 Jih kapituloval. Otroctví bylo zrušeno, USA zůstaly vcelku, ale jen o pár dní později stihla zemi tragédie. Lincolna v divadle ve Washingtonu zastřelil fanatický jižanský herec John Wilkes Booth.

Kapitola 7: Divoký západ, zlatá horečka a saloonové historky

Po skončení občanské války nastala éra, kterou znáš z filmů — Divoký západ. Všude se proháněli kovbojové, šerifové, banditi jako Billy the Kid nebo Jesse James a stavěla se transkontinentální dráha, která konečně propojila obě pobřeží.

Proč se vlastně lidé na ten nebezpečný západ tak hrnuli? Často za to mohlo zlato. V roce 1848 našel jeden tesař v potoce v Kalifornii žluté třpytivé kamínky. Zpráva se rozkřikla a v roce 1849 vypukla první velká Zlatá horečka. Tisíce lidí — podle toho roku se jim říkalo Devětačtyřicátníci (Forty-Niners) — opustily své práce, prodaly domy a běžely do Kalifornie s nadějí, že zbohatnou. Většina z nich samozřejmě nenašla nic a skončila v chudobě; nejvíc na tom vydělali ti, co jim prodávali lopaty, jídlo a drahý chlast v saloonech. Mimochodem, právě tehdy začal jistý Levi Strauss šít pro zlatokopy extrémně pevné kalhoty z plachtoviny s kovovými nýty — a tak spatřily světlo světa první džíny, které nosíš dost možná i ty teď při čtení.

Kovbojové ve skutečnosti nebyli žádní romantičtí hrdinové, co pořád jen stříleli z koltů. Byla to strašně dřevná a špinavá práce. Jejich hlavním úkolem bylo hnát obří stáda krav stovky kilometrů přes prérii k nejbližší nádražní rampě. Trvalo to měsíce, spali na zemi pod širákem, jedli pořád dokola fazole a největším nebezpečím pro ně nebyly přestřelky, ale splašené stádo, které by je mohlo ušlapat.

Kapitola 8: Věk vynálezů a mrakodrapů

Na přelomu 19. a 20. století se Amerika proměnila v průmyslovou raketu. Lidé se stěhovali z venkova do měst a do země proudily miliony imigrantů z Evropy (včetně spousty Čechů), kteří hledali svůj „americký sen". Když lodě s imigranty připlouvaly do newyorského přístavu, jako první je vítala obří zelená socha, kterou USA dostaly jako dárek od Francie.

Byl to věk geniálních mozků. Thomas Alva Edison ve svých laboratořích v New Jersey zdokonalil žárovku, vymyslel fonograf (předchůdce gramofonu) a spoustu dalších věcí. Traduje se, že než přišel na to, jaký materiál použít do žárovky, aby hned neshořel, vyzkoušel tisíce slepých uliček (včetně zuhelnatělých vousů svého asistenta). Když se ho ptali, jestli ho ty tisíce neúspěchů neodradily, odpověděl: „Nebyly to neúspěchy. Pouze jsem úspěšně objevil deset tisíc způsobů, které nefungují."

Dalším chlapíkem, co změnil svět, byl Henry Ford. Ten nevymyslel auto ani běžící pás — pohyblivé linky se používaly už na chicagských jatkách, odkud si ten nápad vypůjčil. Vymyslel ale, že se dají použít na stavbu aut. Do té doby se auta stavěla ručně a byla tak drahá, že si je mohli dovolit jen milionáři. Ford postavil dělníky k pásu, kde každý dělal celý den jen jeden pohyb (třeba utahoval jeden šroub). Výroba jeho slavného Modelu T se tak zrychlila a zlevnila, že si ho mohl koupit každý běžný Američan. Ford měl svérázný smysl pro marketing a říkal: „Můžete mít auto v jakékoliv barvě, pokud to bude černá." (Černá totiž schla nejrychleji, takže nezdržovala pás.)

Protože v centrech velkoměst bylo málo místa a pozemky stály raketu, architekti dostali nápad: „Když nemůžeme stavět do šířky, budeme stavět do nebe!" Díky vynálezu bezpečného výtahu a levné oceli začaly růst první mrakodrapy. Amerika začala vypadat jako z budoucnosti.

Kapitola 9: Světové války a gangsterská éra s Al Caponem

Když v roce 1914 vypukla v Evropě První světová válka, Amerika nejdřív říkala: „To je váš problém, my se do toho míchat nebudeme." Jenže německé ponorky začaly potápět americké obchodní lodě, a tak USA v roce 1917 vstoupily do války a pomohly ji rychle ukončit.

Po válce přišla bláznivá 20. léta. Lidé chtěli tančit jazz a bavit se. Vláda ale udělala chybu a schválila prohibici — úplný zákaz prodeje a výroby alkoholu. Mysleli si, že tím vyléčí kriminalitu. Výsledek byl přesně opačný. Lidé pít nepřestali, jen se chlast začal vyrábět tajně v nelegálních palírnách a pašovat. Na tomhle černém trhu pohádkově zbohatli gangsteři. Nejslavnějším z nich byl Al Capone v Chicagu. Měl soukromou armádu s kulomety, uplácel policii i politiky a zbavoval se konkurence. Policie na něj byla krátká, protože nikdo nechtěl svědčit. Nakonec ho nedostali za vraždy, ale za to, že neplatil státu daně ze svých nelegálních zisků. Skončil ve slavném vězení Alcatraz.

V roce 1929 ale párty skončila. Praskla obří bublina na burze, akcie ztratily hodnotu a začala Velká hospodářská krize. Lidé přišli o úspory, továrny zavíraly a miliony lidí stály nekonečné fronty na polévku zdarma. Z krize Ameriku vytáhl až prezident Franklin D. Roosevelt se svým programem New Deal (Nový úděl), v rámci kterého stát zaměstnal miliony lidí na stavbách přehrad, silnic a mostů.

Roosevelt byl mimochodem jediným prezidentem, který vládl čtyřikrát za sebou. Lidé ho milovali, i když většinu času v úřadu strávil na invalidním vozíku kvůli ochrnutí po dětské obrně — před veřejností to ale novináři pomáhali tajit, aby Amerika nevypadala slabě. Byl to právě on, kdo vedl USA během Druhé světové války. Amerika do ní vstoupila poté, co japonská letadla 7. prosince 1941 nečekaně zaútočila na americkou flotilu v přístavu Pearl Harbor na Havaji. Amerika zmobilizovala všechen svůj průmysl a společně s britským premiérem Winstonem Churchillem a sovětským diktátorem Josifem Stalinem porazila Adolfa Hitlera. Válku v Pacifiku pak USA ukončily v srpnu 1945, když shodily dvě nově vyvinuté atomové bomby na japonská města Hirošima a Nagasaki.

Kapitola 10: Studená válka a závod o Měsíc

Po druhé světové válce se svět rozdělil na dva tábory. Na jedné straně stály demokratické USA a na druhé komunistický Sovětský svaz (SSSR). Začala Studená válka. Říkalo se jí studená proto, že spolu tyto dvě supervelmoci nikdy nebojovaly přímo (to by totiž kvůli atomovým zbraním znamenalo konec světa), ale neustále spolu soupeřily v tom, kdo má víc raket, lepší špiony a hlavně — kdo dřív dobude vesmír.

Tento Vesmírný závod (Space Race) začali lépe Sověti. V roce 1957 vypustili do vesmíru první umělou družici Sputnik (která jen pípala, ale Američané z toho měli paniku) a v roce 1961 poslali nahoru prvního člověka, Jurije Gagarina. Americký prezident John F. Kennedy tehdy vyhlásil ambiciózní cíl: „Do konce desetiletí dopravíme člověka na Měsíc a bezpečně ho vrátíme zpět!" Všichni si mysleli, že se zbláznil, protože USA tou dobou neměly ani pořádnou raketu.

NASA ale mákla. 20. července 1969 sledovaly miliony lidí u černobílých televizí po celém světě přistávací modul lodi Apollo 11, jak dosedá na povrch Měsíce v Moři klidu. Neil Armstrong vylezl ven, sestoupil po žebříku a jako první člověk v historii otiskl svou botu do měsíčního prachu. Přitom pronesl větu, kterou si pamatuje celý svět: „Je to malý krok pro člověka, ale obří skok pro lidstvo." Spolu s Buzzem Aldrinem tam zapíchli americkou vlajku (vyztuženou drátem, aby ve vakuu splývala) a nasbírali pytel měsíčního kamení. Tímhle Američané vesmírný závod definitivně vyhráli.

Kapitola 11: Mám sen aneb Boj za lidská práva

Zatímco Amerika zářila ve vesmíru, doma měla pořád hluboký a nespravedlivý škraloup. I když otroctví skončilo už v roce 1865, černoši v mnoha státech USA (hlavně na Jihu) stále neměli stejná práva jako běloši. Platily tam zákony o tzv. segregaci. To znamenalo, že černoši nesměli chodit do stejných škol, restaurací, hotelů, na veřejné záchody a v autobusech museli sedět jen vzadu. Pokud byla přední sedadla pro bělochy plná, musel černoch vstát a místo uvolnit.

Všechno se začalo měnit v roce 1955 ve městě Montgomery v Alabamě. Švadlena jménem Rosa Parksová se po dlouhém dni v práci posadila v autobuse. Když po ní řidič chtěl, aby vstala a pustila bílého pasažéra, klidně řekla: „Ne." Policie ji za to zatkla. Tento zdánlivě malý čin odstartoval obří protesty. Černoši v Montgomery začali bojkotovat autobusovou dopravu — rok chodili raději pěšky, než aby platili firmě, která s nimi jedná jako s odpadem. Dopravní podnik se dostal na pokraj krachu a pravidla se musela změnit.

Do čela tohoto hnutí za občanská práva se postavil mladý kazatel Martin Luther King Jr. King byl obdivovatelem indického vůdce Gándhího a prosazoval zásadu, že se proti bezpráví musí bojovat bez násilí — pomocí demonstrací, bojkotů a projevů. V roce 1963 vedl obří pochod na Washington, kde před 250 tisíci lidmi pronesl svůj nejslavnější projev začínající slovy: „I have a dream…" (Mám sen…). Snil o tom, že jeho čtyři malé děti budou jednou žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy kůže, ale podle svého charakteru. King za svůj boj dostal Nobelovu cenu míru, ale stejně jako Lincoln skončil tragicky — v roce 1968 ho v Memphisu zastřelil atentátník. Jeho sen se ale splnil: zákony se změnily, segregace byla zrušena a v roce 2008 si Američané zvolili Baracka Obamu jako svého prvního černého prezidenta.

Kapitola 12: Vítej v digitálním věku

V posledních dekádách 20. století se Amerika stala centrem technologické revoluce. V jednom kalifornském údolí, kterému se dnes říká Silicon Valley (Křemíkové údolí), začali mladí kluci v garážích montovat věci, které úplně změnily to, jak dnes žiješ, učíš se a bavíš.

Steve Jobs se svým kamarádem Stevem Wozniakem v garáži Jobsových rodičů sestavili první počítač Apple. O kousek dál zase Bill Gates budoval Microsoft. No a koncem 90. let dva studenti na Stanfordově univerzitě, Larry Page a Sergey Brin, vymysleli vyhledávač, bez kterého by sis dneska nenašel ani recept na palačinky — Google. Amerika zkrátka dala světu osobní počítače, internet, chytré telefony, sociální sítě i streamovací platformy.

Dnes jsou Spojené státy americké zemí plnou protikladů. Mají obří Hollywood, odkud pocházejí tvoje oblíbené filmy a superhrdinové, mají astronauty, co plánují let na Mars, ale zároveň řeší spoustu moderních problémů. Od 13 malých, chudých kolonií, které se bály naštvaného krále v Londýně, ušly USA neuvěřitelnou, občas krvavou a občas bláznivou cestu. A to je z našich dějin USA všechno — teď už víš, jak se zrodil dnešní svět!

Zábavný kvíz na samotný závěr

Myslíš si, že jsi dával pozor? Otestuj své historické buňky v tomhle rychlém kvízu. Správné odpovědi najdeš hned pod ním, ale nekoukej dopředu!

1. Kterého ptáka Benjamin Franklin nadzvedl na úkor orla?

a) Divokou husu — b) Krocana — c) Holuba

2. Kam si prezident Abraham Lincoln schovával důležité dokumenty a dopisy?

a) Do tajné zásuvky v botě — b) Do svého vysokého klobouku — c) Pod polštář

3. Co se stalo během slavného „Bostonského pití čaje"?

a) Američané pozvali britského krále na čaj o páté. — b) Obyvatelé Bostonu převlečení za Indiány naházeli bedny s čajem do moře. — c) V Bostonu byl vynalezen ledový čaj.

4. Který slavný vynálezce zkoušel do své žárovky použít i vousy svého asistenta?

a) Henry Ford — b) Albert Einstein — c) Thomas Alva Edison

5. Jak se jmenovala loď, na které v roce 1620 připluli Poutníci do Ameriky?

a) Titanic — b) Mayflower — c) Santa Maria

Správné odpovědi: 1b (ano, krocan), 2b (jeho klobouk byl vlastně chodící šanon), 3b (ryby měly tehdy kofeinový den), 4c (Edison vyzkoušel opravdu všechno), 5b (Mayflower).