🏺 Herkulaneum: od Herkula po umělou inteligenci

Pompeje mají slávu, Herkulaneum má všechno ostatní. Bylo menší, žilo v něm asi čtyři až pět tisíc lidí, a bylo bohatší. A protože ho Vesuv zasypal jinak než Pompeje, zachovalo se v něm to, co jinde shořelo nebo shnilo: dřevěné dveře, postele, střechy, horní patra, dokonce jídlo. Tady je jeho příběh od Herkula po umělou inteligenci.

Město s hrdinou ve jménu

Podle pověsti, kterou zapsal řecký historik Dionýsios z Halikarnassu, město založil sám Herakles, Římany zvaný Herkules, když se vracel ze Španělska z jednoho ze svých dvanácti úkolů. Odtud jméno.

Skutečnost je méně hrdinská a víc zalidněná. Podle zeměpisce Strabóna se tu vystřídali Oskové, Etruskové a Pelasgové a ve 4. století před naším letopočtem Samnité. Pak přišel Řím. Ve spojenecké válce se Herkulaneum postavilo proti němu a prohrálo. Roku 89 před naším letopočtem se z něj stalo římské municipium a jeho muži dostali římské občanství.

Z městečka u moře se stalo letovisko. Bohatí Římané si tu stavěli vily s výhledem na záliv. Ta největší, Vila papyrů, patřila nejspíš Caesarovu tchánovi Pisonovi.

Varování, kterému nikdo nerozuměl

V únoru roku 62, podle některých pramenů 63, se Kampánie otřásla silným zemětřesením. Pompeje utrpěly těžké škody, Herkulaneum menší. Filozof Seneca o něm napsal celou kapitolu svých Přírodních otázek. Nikoho nenapadlo spojit to s kopcem porostlým vinicemi nad městem. O sedmnáct let později ho spojili všichni.

Den, kdy vítr foukal správně, a noc, kdy to nestačilo

Roku 79 se Vesuv otevřel. Datum se tradičně uvádí 24. srpna, novější nálezy ale ukazují spíš na podzim. Sloup popela a pemzy vystoupal do nebe a vítr ho hnal na jihovýchod, na Pompeje. Herkulaneum, ležící na západní straně sopky, dostalo zpočátku jen trochu popela. Mnoho lidí díky tomu stihlo utéct.

Ti, kdo zůstali, se v noci stáhli na pláž a čekali na lodě. Z Misena, kde kotvila římská flotila, vyplul její velitel Plinius starší zachraňovat lidi kolem zálivu. Sám zemřel u Stabií. Jeho synovec Plinius mladší, tehdy sedmnáctiletý, všechno popsal ve dvou dopisech historikovi Tacitovi. Jsou to první podrobné svědectví o sopečném výbuchu v dějinách.

Pak se na Herkulaneum ze svahu sesunuly pyroklastické proudy: laviny žhavého plynu, popela a kamení. Přišlo jich několik za sebou a zanechaly zhruba dvacet metrů materiálu, který ztuhl skoro na kámen. Město zmizelo pod zemí. A protože ho proudy zasypaly rychle a bez přístupu vzduchu, dřevo nezetlelo, ale zuhelnatělo a podrželo si tvar.

Šestnáct set let ticha a jedna studna

Na místě Herkulanea vyrostlo nové městečko, které se jmenovalo Resina. Nikdo nevěděl, co má pod nohama.

Až roku 1709 narazili kopáči studny na mramor. Princ d'Elbeuf dal ze dna studny razit chodby a tahat ven sochy. Že se prokopal přímo do antického divadla, nevěděl. Od roku 1738 tu na příkaz neapolského krále Karla Bourbonského kopal vojenský inženýr Alcubierre, pořád tunely jako v dole, a hledal hlavně sochy a fresky do královských sbírek. Slavný znalec antiky Winckelmann o něm napsal, že se v památkách vyzná asi jako měsíc v racích.

Tunely roku 1750 narazily na Vilu papyrů. V letech 1752 až 1754 se v ní našlo kolem 1800 kusů zuhelnatělých svitků: jediná knihovna, která se z antiky zachovala. Od 50. let 18. století je kněz Antonio Piaggio rozvinoval na stroji vlastního vynálezu, milimetr po milimetru. Mnoho svitků se přitom rozpadlo na drobky.

Kopání pod širým nebem

Skutečná archeologie začala až roku 1927. Amedeo Maiuri tehdy začal město odkrývat shora, ulici po ulici, a vedl práce přes třicet let. Z Herkulanea se stalo město, kterým se dá projít.

Jedna věc ale pořád nesouhlasila. V ulicích se našlo jen pár mrtvých, a tak se věřilo, že obyvatelé utekli. V 80. letech se archeologové dostali až na starověkou pláž. V klenutých komorách u moře a na písku ležely ostatky zhruba tří set lidí. Ženy a děti v komorách, muži venku. Čekali na záchranu, která nepřišla. Opodál ležela převrácená dřevěná loď.

Roku 1997 se Herkulaneum spolu s Pompejemi dostalo na seznam světového dědictví UNESCO. Od roku 2001 pomáhá italskému státu s péčí o vykopávky Herculaneum Conservation Project, financovaný americkou nadací Packard Humanities Institute. Od června 2024 se dá sejít i na starověkou pláž.

Knihovna, která promluvila

Svitky z Vily papyrů vypadají jako ohořelá polena a většinu z nich nikdo nedokázal otevřít. V roce 2023 proto vznikla soutěž Vesuvius Challenge: svitky se nasnímaly rentgenem a umělá inteligence v nich hledala stopy inkoustu. V únoru 2024 vyhráli hlavní cenu tři studenti, kteří z nerozbaleného svitku přečetli přes dva tisíce znaků. Text byl o slasti a o tom, jestli je jídlo lepší, když je ho málo. V roce 2025 se poprvé podařilo přečíst i název svitku: Filodémos, O neřestech.

Dva tisíce let po výbuchu tak Herkulaneum pořád mluví. Stačí mu dát trochu času a hodně výpočetního výkonu.

Co si zapamatovat

- Herkules dal městu jméno, aspoň podle pověsti. - 79: jeden den popela na Pompeje, jedna noc lavin na Herkulaneum, dvacet metrů nad městem. - 1709: studna, mramor a náhodou celé divadlo. - 1969: Resina se přejmenovala na Ercolano, aby turisti konečně poznali, kde Herkulaneum je, a nejezdili rovnou do Pompejí. - 2024: umělá inteligence přečetla první řádky svitku, který od erupce nikdo neotevřel.