🏜️ Island in the Sky: co tam najdeš

Island in the Sky je severní ze tří částí národního parku Canyonlands v Utahu. Je to stolová hora — plochá plošina ve výšce kolem 1 800 metrů, která stojí zhruba šest set metrů nad kaňony kolem.

Jméno sedí. Na plošinu vede jediná silnice a ta překonává úzkou skalní šíji, se srázem na obě strany. Za ní je rovina o rozloze několika stovek kilometrů čtverečních, ze které vedou dolů jen dvě sjízdné cesty.

Tři části Canyonlands od sebe dělí řeky a nedá se mezi nimi přejet: z Island in the Sky do sousední části Needles je to autem přes dvě hodiny, přestože přes kaňon je to patnáct kilometrů.

Mesa Arch

Jeden z nejfotografovanějších východů slunce v Utahu a je to zasloužené.

Oblouk je malý a stojí přímo na hraně útesu. Když slunce vyjde, nesvítí na něj shora, ale zespodu: paprsky se odrazí od stěny pod obloukem a nasvítí jeho spodní stranu doruda. Vypadá to, jako by kámen svítil sám.

Trvá to asi dvacet minut. Cesta k oblouku měří jen sedm set metrů, takže v pět ráno na tom malém parkovišti stojí padesát aut a u oblouku fronta stativů. Bere se to sportovně a lidé si tam ustupují.

Grand View Point

Vyhlídka na konci silnice a nejlepší celkový pohled, jaký v parku je.

Vidíš z ní systém kaňonů ve třech patrech: nahoře plošina, na které stojíš, pod ní široká bílá terasa zvaná White Rim a teprve pod ní vlastní kaňony s řekami, které odsud nejsou vidět skoro vůbec. Právě tahle stupňovitost je to, co odlišuje Canyonlands od Grand Canyonu — tady se díváš do bludiště, ne do jednoho zářezu.

Na obzoru jsou tři pohoří: La Sal na východě, Abajo na jihu a Henry Mountains na jihozápadě, které byly poslední pojmenovanou horskou skupinou na území Spojených států.

Upheaval Dome

Upheaval Dome je kruhový útvar o průměru přibližně pět kilometrů. Uprostřed se nacházejí vrstvy hornin postavené téměř svisle a chaoticky zpřeházené, přestože okolní krajina je tvořena téměř dokonale vodorovnými vrstvami.

Více než sto let se geologové přeli o jeho původ. Jedna teorie tvrdila, že z velké hloubky vystoupil solný dóm, který horniny nad sebou vytlačil vzhůru jako obří bublina. Druhá předpokládala, že zde dopadl meteorit.

Rozhodující důkazy přinesl až začátek 21. století. V horninách byl objeven tzv. šokovaný křemen – minerál s mikroskopickými deformacemi, které vznikají pouze při extrémním tlaku doprovázejícím dopad velkého meteoritu. Takový tlak běžné geologické procesy uvnitř Země vytvořit nedokážou.

Dnes je proto Upheaval Dome považován za silně erodovaný impaktní kráter starý přibližně 60 milionů let. Původně byl výrazně větší a hlubší. To, co dnes vidíš, je jeho centrální část odkrytá po miliony let trvající erozi, která odnesla přibližně kilometr hornin ležících nad ním.

White Rim Road a Shafer Trail

Pod plošinou vede White Rim Road: sto šedesát kilometrů dlouhý okruh po té bílé terase, celý po prašné cestě, jen pro terénní vozy a horská kola. Projíždí se za dva až tři dny s přespáním a je na něj potřeba povolení, protože kempů je omezený počet.

Dolů se na ni sjíždí po Shafer Trailu — serpentinách vysekaných do stěny, které jsou z Grand View Pointu vidět jako klikyháky. Postavili je v padesátých letech pro nákladní auta vozící uranovou rudu; z Canyonlands byla v době uranové horečky jedna velká oblast s množstvím uranových dolů a štol a mnoho dnešních turistických cest jsou původní důlní cesty.

Voda tu není

Na celé plošině nenajdeš pitnou vodu. Návštěvnické centrum má v sezóně kohoutek, jinak nic — žádné prameny, žádný potok, žádná restaurace.

Doporučení parku zní čtyři litry na osobu a den, což zní přehnaně, dokud tam člověk nestojí v červnu ve dvě odpoledne. Stínu je na plošině minimum a nejbližší obchod je v Moabu, čtyřicet minut jízdy.

Zato je Canyonlands mnohem prázdnější než sousední Arches: ročně sem přijede kolem osmi set tisíc lidí a většina z nich se vejde do dvou vyhlídek na Island in the Sky. Třetí část parku, Maze, patří k nejodlehlejším místům Spojených států a dostat se do ní trvá i s terénním autem celý den.