🦌 Rocky Mountain: co tam najdeš

Národní park Rocky Mountain leží v Coloradu, má něco přes tisíc kilometrů čtverečních a protíná ho kontinentální rozvodí: voda ze západní strany doteče do Tichého oceánu, z východní do Atlantiku.

Ročně sem přijedou přes čtyři miliony lidí. Od roku 2020 se do parku ve špičce jezdí na časovku — rezervuje se konkrétní časové okno, jinak tě na bráně otočí. Pravidla se mění a je dobré se připravit.

Silnice nad hranicí lesa

Trail Ridge Road je nejvýše položená souvislá zpevněná silnice v systému amerických národních parků a jedna z nejvýše vedených souvislých asfaltových silnic v USA. Vystoupá na 3 713 metrů a asi patnáct kilometrů vede nad hranicí lesa.

Je to ta část, kvůli které se sem jezdí, protože se dá dojet autem tam, kam se jinde chodí půl dne. Na druhou stranu je otevřená zhruba jen od konce května do října; zbytek roku je pod sněhem, který se v květnu odklízí rotačními frézami do stěn vyšších než auto.

Nahoře je alpinská tundra. Roste tu totéž co za polárním kruhem: nízké polštáře, mechy, lišejníky. Rostlinka velká jako dlaň tu může mít sto let a šlápnutí, které jinde nic neznamená, se tady hojí desítky let. Proto jsou tam všude chodníky a proto po nich lidé opravdu chodí.

Ve 3700 metrech je asi 65 % atmosférického tlaku, takže při každém nádechu přijímáš přibližně dvě třetiny kyslíku oproti hladině moře. Kdo vyjede z Denveru rovnou nahoru, obvykle to pozná.

Jeleni, kteří troubí ve městě

V parku a okolí žije několik set wapiti — severoamerických jelenů, kteří jsou o hodně větší než evropští.

V září a říjnu je říje a samci troubí. Není to hluboké chraptění jako u našeho jelena, ale vysoký, pronikavý hvizd, který se nese přes celé údolí a večer zní skoro nadpozemsky.

Zajímavější je, kde se to odehrává. Wapiti se naučili, že ve městě Estes Park pod branou parku se nesmí střílet, a tak tam v říji prostě jsou: na golfovém hřišti, na kruhovém objezdu, na trávníku před radnicí. Město to řeší cedulemi a rozumnou dávkou fatalismu.

Kromě nich tu jsou losi, které sem v roce 1978 přišli z Utahu a Wyomingu, tlustorozí ovce, svišti a pišťuchy — malí příbuzní zajíců, kteří žijí v suti, pískají a na zimu si sušívají seno do stohů pod kameny.

Longs Peak

Jediná hora parku, která přesáhne čtrnáct tisíc stop — v Coloradu se takovým vrcholům říká „čtrnáctky" a je jich přes padesát. Longs Peak má 14 259 stop, tedy 4 346 metrů.

Cesta na vrchol je dlouhá dvacet tři kilometrů tam a zpět s převýšením přes patnáct set metrů a poslední úsek vede přes skalní okno zvané Keyhole po policích nad propastí. Nejde o lezení, ale o expozici. Vychází se ve dvě až tři ráno, protože po poledni sem chodí bouřky a být v tu dobu nad hranicí lesa je špatný nápad.

Voda, která teče do dvou oceánů

Na západní straně parku, v údolí Kawuneeche, pramení Colorado — řeka, která o patnáct set kilometrů dál vyhloubila Grand Canyon a napájí Las Vegas i Los Angeles. Tady je to potok, který se dá překročit.

Stanley Hotel

Kousek pod parkem, v Estes Parku, stojí bílý hotel z roku 1909. V roce 1974 v něm strávil noc spisovatel se svou ženou; byli poslední hosté před zimním uzavřením a spali v prakticky prázdné budově. Ten spisovatel se jmenoval Stephen King a napsal potom Osvícení.

Hotel z toho udělal celý byznys: pokoj 217 se rezervuje měsíce dopředu, na chodbě běží film ve smyčce a v areálu je bludiště z živého plotu, které tam přibylo až mnohem později — právě proto, že ho lidé hledali.

Co park zažil nedávno

V říjnu 2020 přeskočil požár East Troublesome kontinentální rozvodí — přes holou skálu nad hranicí lesa, což se považovalo za nemožné. Za jeden den urazil osmnáct kilometrů. Na západní straně parku jsou po něm celé svahy suchých kmenů.

Ještě předtím tu zabil miliony borovic lýkožrout, kterému přestaly škodit mírné zimy. Šedé lesy, které cestou uvidíš, tedy nejsou nemoc jedné sezóny, ale výsledek dvou různých věcí najednou.